Alergie jako taková je chápána jako specifické zánětlivé onemocnění. Slovo zánět je zde zcela klíčové. Podílí se na něm celá řada buněk – od těch tvořících kožní bariéru přes slizniční až po specializované buňky imunitního systému. Naprosto klíčovou buňkou je tzv. mastocyt – neboli žírná buňka, která je zodpovědná za klinické projevy alergických onemocnění. 

Představme si nyní situaci – dosud zdravý jedinec se setká s alergenem (pyly, roztoči, určitými potravinami). Při prvním kontaktu nedochází ke klinickým projevům, probíhá tzv. senzibilizace. Jedná se o proces, kdy si imunitní systém po kontaktu s daným alergenem vytváří specifické protilátky třídy IgE schopné vyvolat alergický zánět. Dojde-li k dalšímu setkání s alergenem, s velkou pravděpodobností dojde k rozvoji typických alergických příznaků. 

Kdy a jak správně užívat léky na alergii?

Léky užívané v terapii alergií lze rozdělit do dvou velkých skupin. Některé předepisované léčivé přípravky se užívají pouze při výskytu obtíží, jde o tzv. symptomatické neboli úlevové léky. Jiné je třeba brát pravidelně, bez ohledu na aktuální klinický stav – jde o tzv. preventivní léčiva.

Léčba alergií zpravidla spočívá v kombinaci obou typů léku. Pokud navážeme na výše uvedený příklad, při rozvoji příznaků (rýma, kašel, kopřivka atd.) bychom logicky užili úlevové léky, které nás daných obtíží v danou chvíli zbaví.

Díky nim nepříjemné projevy odezní, nicméně výše zmíněné zánětlivé pochody běží dál. Útlum těchto dějů mají za úkol léky preventivní. 

Symptomatické (úlevové) léky 

• Patří sem léky ze skupiny tzv. antihistaminik I. generace, anticholinergika, methylxantiny a sympatomimetika.
• Mechanismus jejich účinku je zcela odlišný od dalších skupin. Při alergické reakci dochází v těle k celé řadě dějů. Tyto léky působí téměř na samém konci této kaskády. Pro ilustraci zmiňme například alergické astma. Následkem zánětu dochází ke stahu hladké svaloviny uvnitř průdušek, zmenší se tak jejich průsvit (nastává tzv. bronchokonstrikce), tedy alergikovi se začne hůř dýchat. Užitím léků ze skupiny anticholinergik se tento stah svaloviny vyruší, průdušky se opět roztáhnou (dojde k tzv. bronchodilataci) a danému jedinci se uleví.
• Výše zmíněné léky však nijak neovlivní další průběh onemocnění. Při příštím setkání s alergenem dojde opět ke stejné reakci, a vy tak pravděpodobně znovu sáhnete po těchto úlevových lécích.

Preventivní léky

Druhou skupinu tvoří preventivní léčivé přípravky. Užívají se pravidelně každý den bez ohledu na aktuální obtíže. Pokud se jedná o pylovou alergii, je možné medikaci vynechat po odeznění pylové sezóny. 

• Obsahují látky ovlivňující alergický zánět, který poškozuje sliznice či tkáně.
• Této skupině dominují kortikosteroidy. Snižují pronikání zánětlivých buněk do tkání, zabraňují otoku či alergické rýmě. Bohužel nelze opomíjet jejich systémové nežádoucí účinky při dlouhodobém užívání. Pokud to lze, lékaři svým pacientům raději předepisují lokální aplikaci ve formě inhalátorů či kožních mastí.
• Druhou podskupinou jsou léky ze skupiny leukotrienů. Svým působením opět ovlivňují nežádoucí (patofyziologické) pochody s výsledkem snížení prostupnosti cévní stěny, snižují tvorbu hlenu v průduškách a rozšiřují je. Své využití mají zejména v terapii astmatu u dětí, u dospělé populace pak u astmatu vyvolaného námahou či při léčbě alergické rýmy spojené se zánětem spojivek a zároveň s astmatem.
• Kromony jsou léčiva, která své využití nacházejí například v terapii alergické rýmy spojené se zánětem spojivek, k dispozici bývají ve formě sprejů do nosu či očních kapek. Jejich využití je však spíše okrajové. Nevýhodou těchto léků je nutnost častého užívání, až čtyřikrát denně. 
• Velkou, často užívanou skupinu pak tvoří léky ze skupiny antihistaminik tzv. II. generace. Zatímco antihistaminika I. generace jsou stále méně užívána pro své sedativní (tlumicí) účinky (kromě indikací, kdy je tento efekt žádoucí – např. útlum svědivých projevů během noci), antihistaminika II. generace se těší stále větší oblibě. Působí komplexněji, cílí na zánět. Pro svůj imunomodulační (ovlivnění imunitních reakcí) účinek stojí na pomezí preventivních a symptomatických léků. Jsou k dostání jak ve formě tablet, tak kapek, nosních sprejů či kožních mastí. 

Preventivní léčba má svůj nezastupitelný význam v redukci chronických zánětlivých změn, které vznikají při dlouhodobém vystavení alergenu. Neléčená alergie vede k nevratným změnám jednotlivých tkání a poruše jejich fyziologických funkcí. 

Specifická alergenová imunoterapie

Jedinou léčbou, která řeší samotnou příčinu alergie, stále zůstává specifická alergická imunoterapie, která spočívá v podávání malého množství alergenů, na které je pacient alergický. Tuto léčbu mohou podávat jen lékaři na specializovaných pracovištích.

Opomenout samozřejmě nelze ani režimová opatření, snažte se daný alergen – pokud je to možné – odstranit ze svého okolí. V případě nejasností ohledně již nasazené medikace se neváhejte poradit se svým ošetřujícím lékařem či lékárníkem. 

(vrjo)

Zdroje a použitá literatura: 

Bartůňková J., Panzner P. Klinická imunologie a alergologie pro všeobecné praktické lékaře. Praha; Nakladatelství Dr. Josef Raabe, 2019.

https://farmaciepropraxi.cz/pdfs/lek/2011/02/04.pdf

https://www.tribune.cz/archiv/soucasne-moznosti-diagnostiky-a-lecby-alergickych-onemocneni/